Vítejte ve světě Lurtica!
Jsem Zuzana Šabatková, maminka, ilustrátorka, vystudovaná ekoložka, milovnice přírody, vaření, zahradničení a mnoho dalšího.
LURTICA je místo spojující moje momentální největší vášně – vaření, malování a výrobu přírodní kosmetiky.
Pocházím z jižních Čech, kde jsem od dětství sbírala bylinky, připravovala z nich různé elixíry a malovala. Láska k přírodě mě zavedla na Přírodovědeckou fakultu, kde jsem se věnovala studiu ekologie a stále více objevovala moudrost přírody. Život ve velkých městech ale není nic pro mě, a tak jsme se s mužem vydali bydlet do chatky v přírodě. S narozením dcerky jsme se dočasně přesunuli do bytu a hledáme náš nový domov v přírodě.
Malování je semnou odjakživa
Malování je moje celoživotní vášeň. Jako malá jsem často chodila do babiččina ateliéru a prohlížela si a zkoušela všechny malířské nástroje, co jsem tam našla. S obyčejnou tužkou a cárem papíru jsem chodila po zahradě, pozorovala svět kolem sebe a kreslila všechno, co mě zaujalo – listy, zvířata, větvičky, mravence.
Moje umělecké vybavení se s každými dalšími Vánocemi a narozeninami rozrůstalo a já se postupně zaměřila na kresbu portrétů, zachycování výrazů, emocí a drobných detailů, které dělají každého člověka jedinečným. Na střední škole jsem začala kreslit portréty na zakázku a to mi zůstalo dodnes.
Se studiem na přírodovědecké škole jsem znovuobjevila nadšení pro akvarel a malbu přírody. Učivo jsem si místo psaní začala malovat. A svoje dvě vášně – přírodu a malování jsem propojila. Nadšení z malování mě úplně pohltilo. Malovala jsem ve dne a v noci jsem na malování myslela. A vznikla z toho moje první kniha Les pod Lupou – ilustrovaný průvodce světem rostlin, hub a živočichů. Rok poté jsem do sbírky přidala Pravěká Monstra, která jsem ilustrovala. Spolu s knihami jsem začala tvořit pro časopisy Pravý domácí a Ahoj Divočino. Momentálně se nejraději věnuji ilustracím na zakázku a malbě olejových obrazů.
A pak jsem začala vařit….
Zájem o zdravé jídlo se u mě objevil v pubertě, když jsem přestala jíst maso. Vegetariánství bylo tehdy populární a já se do něj naplno ponořila. Zpočátku mi to dělalo dobře – jedla jsem spoustu ovoce, zeleniny, džusů a salátů a oproti stravě, na které jsem vyrostla (pečivo, sušenky, česká klasika), to byl obrovský rozdíl. Časem ale tělu začaly chybět živiny a cítila jsem se čím dál tím hůř. Vyřadila jsem lepek, mléko i cukr, ale úplně to nepomohlo. Konečně jsem začala jíst opět vejce a poté maso a moje zdraví se začalo měnit. Měla jsem více energie, jasnější mysl a konečně i chuť se hýbat. Tehdy jsem se začala zajímat o původ surovin a jejich lokálnost.
Do vaření jsem se naplno ponořila během života v naší malé chatce. Bez televize a internetu bylo najednou spousta času na objevování – od pečení z kvásku přes výrobu mléčných výrobků až po kvašení. Právě tam, při praskání polínek v krbu, jsem se naučila vařit opravdu od základu. Obchod byl daleko, takže jsme si vařili všechno sami. A to mě nesmírně bavilo. Ten pocit soběstačnosti byl tak silný, že jsem si řekla, že takhle chci žít i dál. Navíc jídlo připravené doma je chutnější, zdravější a vyživuje nejen tělo, ale i duši.
K vaření přibyly krémy
Od puberty jsem bojovala s problematickou pletí – vyzkoušela jsem všemožné moderní krémy, séra ale nic mi nepomáhalo. Dlouho jsem v životě hledala kosmetiku, která by sedla mojí pleti. Zkoušela jsem spoustu krémů, sér a mastí z drogerie i lékárny, až jsem jednou dala na radu mojí babičky a začala si pleť mazat sádlem. A světe div se, pleť se mi nezbláznila. Naopak zlepšila se, zklidnila a konečně hloubkově vyživila.
Začala jsem se pídit po informacích, jak o pleť pečovali naši předci. Konečně mi došlo, že klíčem ke zdravé pleti není 10 kroková skincare rutina, ale naopak minimalismus. Nechat pleť dýchat. Nepřetěžovat ji, ale podpořit její vlastní schopnosti regenerace. Pečovat o její mikrobiom. A dávat jí to, co je jí přirozené – hydrataci v podobě živočišných tuků, pohlazení v podobě medových produktů a hojení díky bylinkám.
Na naší chatce jsem začala vyrábět balzámy jen z toho, co jsem měla po ruce – z lokálních a přírodních surovin. Bylinky nasbírané na zahradě, vlastnoručně vyškvařený hovězí lůj a sádlo. Postupně jsem začala přidávat i včelí produkty a vznikly balzámy a mýdla, které mi neskutečně sedly. Přírodní, jednoduché, minimalistické.
Tohle tvoření jsem pojmenovala Lurtica – název vznikl spojením latinského jména mojí oblíbené léčivky kopřivy (Urtica) a loje. Tak se zrodila Lojová Urtica – Lurtica.